Únor 2008

Neděle-17.2 →první Agilitky:)

18. února 2008 v 14:33 | Klajka |  Deníček
Teda, jak už jsem slíbila, musím sem hodit nějaký článeček jak sme si to včera užili, a musim říct, Všem agility doporučuju:)
Je to sprot při kterém se odreaguješ nejen ty, ale tvuj pesan se dostatečně vyblbne a navíc je v koliketivu dalších psíků.)

My jsme byli poprvé včera.
Přišli jsme s meg do areálu agil. a hned se na nás vyhrunly pesani, bylo jich fakt požehneně, Megie se dokonce tak bála že knučela a nakonec jsem jí museka vzít do náruče. Ostatní pesani zatím běhali a my jsme všechno očuchávali, chudák se celá klepala, ale později co si pesani dostatečně prohlídla a zjistila že dooravdy NEKOUŠOU:) si snimi začala hrát.
Cvičit agility zatím nebudeme (jsme nar. 9.11.2007-takže nám jsou teprve 3ěsíce a nechceme si zničit kloubíky) takže se budeme spíš chodit koukat, nejspíš taky proto, aby si Meg zvykla na kolektiv pesanů, a pak z nich neměla hrůzu:)
Postupně chceme začít trénovat tunel, a slalom, ale skoky až od pul roku..

No uvidíme jak nás to bude nakonec všechno bavit..ale doufám že nám to vydrží.:)

Záčínáme s Agility

17. února 2008 v 19:09 | Klajka |  Deníček
Takže.. s megie vyrážíme do K.O poprvé na agility:) tak uvidíme jak nám to pujde, nejdřív se jdeme asi psíš jen mrknout a očuchat si prostředí a pak to rozjedem, tak nám držte palce:) ♥
Nějaké odkazy na Agilitky:
TADY chodíme my s Megie

1.Prochajda

17. února 2008 v 18:35 | Klajka |  Fotogalerie
Tak jsou tu fotečky z naší 1.procházky
↓↓↓↓↓

1.Den s Megie

17. února 2008 v 18:31 | Klajka |  Fotogalerie
1)Sestřička mio
Jak sme se koupali
megie1
Piškotek:)
megie2
A do pelíšku
poslední - v noci:*
megie3
megie 4

Den D

17. února 2008 v 18:25 | Klajka |  Deníček
Jenže já to nevydržela a ráo napsala paní e-mail sama. Po chvíli mi přišla odpověd, byla jsem ráda.
Mamka tedy navrhla že by jsme se tam jeli podívat , ale jen pod podmínkou, že se jedeme JENOM podívat a uvidíme jak se bude nám bude líbit. Mělo to jenom jeden háček,bylo to až za tím Jičínem a to je od nás poměrně daleko (cca 85km).
Tak sme vyjeli. Auto jsem popoháněla očima, a nemohla se dočkat. Jen co jsme dojeli na místo, vyhrnuly se na nás 2krásná štěňátka-fenečka a pejsek. Megie si ke mně hned sedla a začala se hladit. V tu chvíli jsem věděla že je moje. Asi na tom že první kontakt rozhoduje něco opravdu bude. Od paničky jsme dostali ještě několik rad na závěr, a nastalo loučení, nejdříve s bráškou Mufíkem, s maminkou Dorotkou a s paničkou. Dostali jsme ještě kinedril aby nám megie nezvracela. Nakonec jsme zamávali a jeli DOMŮ.

Dorazily jsme až za tmy. Na megie čekali doma 2 kamarádi: kocourek Mates a Morčák Sebik. Mates si chtěl hrát a jak skočil na Megie, začala chudák knůčet,a běžela ke mně. Pak se už držela jen u mně a všechno očuchávala. Večer se začala drbat a tak sme se ještě vykoupali a šli do hajan.
V noci jsme byli čurat venku jen 2x a jelikož byla hrozná tma,tak jsme jen obešli barák a šli spát....

1 Den→→

Jak to všechno začalo

17. února 2008 v 18:21 | Klajka |  Deníček
Kdybych měla mluvit za sebe, a odpovědět na otázku od kdy chci pejska, tak myslím že to snad muselo být od chvíle co jsem poprvé vykoukla na svět.

Jednoho toho mazlíka jsem měla dostat za 1.vysvědčení, jenže se to jaksi nestalo(nebyl plot)
a tak sem čekala dál, no a letos, když už mi bylo 15, a chodím do 9.třídy se mi moje největší přání splnilo.

Vše začalo 31.1 -tedy konec pololetí, a u nás i začátek Jarních prázdnin.
A tak sem začala přemlouvat, táta byl zásadně proti, že pes bude nejdřív na jaře, ale mamka měla slitování.
Od pátku jsem hledala na netu, odkazy na inzerci pesanů. Mamka zavolala jedné paní,a po dohodě jsme se tam jeli mrknout, pejsci byli krásní, JENŽE..
Měli to být ovčáci,a ty by byli moc velký.. a tak z toho nakonec sešlo. Ale já jsem nepřestala, ještě ten večer našla odkaz na pesana-byl to voříšek. ALE..zase byl problém bylo to až za jičínem.
Mamka ale slíbila že ráno zavolá...Tolleri_by_zironjones.jpg animalice picture by Jablaloveova
:)

Desatero o psech

17. února 2008 v 18:18 | Klajka
Můj život trvá 10-15 let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj:
Dej mi čas, abych pochopil co ode mě chceš.
Důvěřuj mi! Nikdy tě úmyslně nezklamu.
Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátelé a zábavu a já mám jenom tebe!
Povídej si se mnou i když slovům úplně nerozumím. Stačí mi když slyším tvůj hlas.
Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych tě hravě kousnout, ale já to neudělám.
Jestli jsem někdy při práci špatný,dělám chyby,nebo jsem líný, uvažuj, že mi třeba není dobře, nebo že jsem unavený.
Starej se o mne, jsem li starý, i ty jednou zestárneš.
Bud v mých těžkých chvílích vždycky se mnou, s tebou je pro mne všechno lehčí.
Až se můj čas naplní, nenech mě trpět.V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen tě prosím - zůstaň v té chvíli se mnou.


.
.