Psí sporty

Tanec se psem

9. dubna 2009 v 17:26 | Klárka



Výhodou Musical Canine Freestylu je bezpochyby fakt, že tento sport není prioritně určen pro konkrétní plemena a není stanovena ani žádná směrodatná velikost psích účastníků. Díky tomu je tento sport velice oblíbený, protože šanci uspět má prakticky každý.



Výcvik Musical Canine Freestyle není fyzicky náročný pro psa ani pro psovoda, jedná se spíše o dlouhodobou a trpělivou práci.
Za nejpravděpodobnějšího zakladatele Musical Canine Freestyleje nejčastěji považován muž jménem John Gilbert. Tento Angličan se zabýval převedením základních psích cviků do esteticky zvládnutého celku. Díky tomu se v průběhu 90. let minulého století začal Musical Canine Freestylešířit Evropou a později i dále. Vznikla dokonce mezinárodní organizace zaměřená na tanec se psem (WCFO), která stanovila přesná pravidla soutěží v Musical Canine Freestyle.

Canicross

9. dubna 2009 v 17:24 | Klárka


Canicross je sportem pro lidi, kteří milují své psy a běhání ve volné přírodě. Nejedná se totiž vlastně o nic jiného, než o běh přirozeným terénem se psem, kterého má psovod připnutého na speciální šňůře ke svému bedernímu pásu.

Soutěže a závody v canicrossu se obvykle dělí na kategorie mužů, žen a často také kategorii mládeže a veteránů. Konají se ale i tzv. hromadné starty a oblíbeným se stal i štafetový běh.

Ačkoliv první zmínka o canicrossupřišla do České republiky až v roce 1994, a to díky článku v časopise Pes přítel člověka , již v roce 1996 se uskutečnilo první mistrovství ČR v canicrossu. Tento rychlý postup asi nejlépe dokumentuje, jak se stal tento sport v České republice oblíbeným. Dalším dokladem úspěšného tažení canicrossuv Čechách je i opravdu ne náhodné a velké množství cen a pohárů, které si čeští psovodi přivážejí z nejrůznějších mistrovství.

Povinná výbava na canicross vás finančně rozhodně nezničí. Budete potřebovat obojek, postroj pro psa, skijöringovou šňůru a skijöringový opasek. Kromě toho samozřejmě příhodné běžecké oblečení a především dobrou běžeckou obuv.

Dog Packing

9. dubna 2009 v 17:16 | Klárka

Dog packing je sportem, který se zcela pochopitelně vymezuje pro psy větších plemen, minimální výška psa by měla být alespoň 50 cm, pes musí být zdravý a v dobré fyzické kondici.

Protože se jedná o sport zátěžový, zcela samozřejmě se nehodí pro štěňata ani pro psí seniory. S výcvikem tohoto sportu je vhodné začít teprve tehdy, když pes dosáhne dospělosti a pouze je-li jeho pohybový aparát definitivně vyvinut.

Tak jako psi odedávna tahali lidský náklad na vozech či saních, tak pomáhali lidem nosit jejich břemena i na svých bedrech. Z tohoto důvodu je možné tvrdit, že sport zvaný dog packingje velice starou záležitostí, byť nebyl původně jako sport vůbec provozován.

Staré národy si byly dobře vědomy toho, že pes se v mnohém terénu pohybuje lépe než-li například kůň, ale přesto dokáže unést i velmi těžká břemena. A protože se psi jako nosiči zejména v horském terénu dobře osvědčili, zůstala tato aktivita živá až do dnešních dnů. V českých podmínkám známe dog packingjako doplňkovou sportovní aktivitu, například u turismu.

Dog packingmůže být využíván ale i velice praktickým způsobem jako je nošení nákupů apod. K provozování tohoto sportu potřebujeme nutně speciální psí batoh. Tento speciální batoh by neměl být problém pořídit v obchodě specializovaném na psí potřeby, batohy se vyrábí v typizovaných velikostech. Je ale také možné nechat batoh zhotovit na míru a z vámi vybraného materiálu. Tvar těchto batohů nejvíce připomíná cyklobatohy - úložné prostory jsou na bočních stranách, nahoře a dole jsou popruhy, dole je navíc spona. Batoh by měl být z pevného materiálu, měl by mít ale také dostatek větracích otvorů.

Dog Trekking

9. dubna 2009 v 17:15 | Klárka

Princip dog trekkingu spočívá v orientačním pochodu se psem, kdy je předem stanovena trasa a časový limit, ve kterém musí účastníci tuto trasu zvládnout. Velice často je součástí dog trekkinguznačné výškové převýšení a vlastní pochod může trvat několik dní, případně i nocí.

Soutěže a závody v dog trekkinguse konají po celé České republice a jednotlivé akce je možné najít v termínovém kalendáři sportu psích spřežení, pod které dog trekking spadá.

Sportovní disciplína dog trekkingse k nám jako ostatně většina psích sportů dostal ze severských zemí, kde byl dálkový pochod se psem naprosto běžnou, rutinní a ve skrze praktickou záležitostí. V Čechách patří tento psí sport k těm nejmladším vůbec.
Historicky první závod v dog trekkingu se u náskonal ve Žďárských vrších teprve v roce 2000. V současné době má dog trekkingv Čechách širokou základnu pořadatelů.

Tento velice oblíbený vytrvalostní sportnení možné provozovat bez předem dobře připraveného vybavení. Psovod bude potřebovat dobré oblečení (nepromokavé a dobře větratelné), dobrou a již řádně prošlápnutou obuv, batoh s optimální velikostí 40 - 50 litrů, s dostatečným množstvím postranních kapes a v ideálním případě také bederní pás pro úschovu nejrůznějších drobností, které je třeba mít neustále po ruce. Dalším důležitým vybavením psovoda při dog trekkinguje tzv. čelová svítilna, s jejíž pomocí se člověk i pes orientuje v noci - světlo musí mít dostatečný dosah, aby bylo možné hledat i možné turistické značky. Jako povinná výbava je pořadateli závodů vyžadována karimatka, spacák, mapy, miska pro psa, láhve na vodu a krmení s jídlem.

Pes bude potřebovat postroj - nejlépe typ guard, vodítko a obojek a amortizační šňůru (slouží ke spojení člověka se psem, pokud není pes právě veden na vodítku).

Z nepovinné výbavy se v případě náročných tras může velice hodit pláštěnka (ocení stejně tak člověk jako pes), speciální botičky pro psy a zcela určitě speciální nosiče pro psy (batůžek upevněný kolem trupu psa). Pes tak může pomoci nést náklad, podmínkou je, že náklad psa nesmí překročit 1/3 jeho celkové váhy a náklad musí být dobře rozdělen, zajištěn proti pohybu a nesmí psu způsobovat nepohodlí nebo dokonce bolest (ostré a hranaté předměty).

V případě, kdy pes pomáhá s nákladem, je také důležité zohlednit počasí, aby u psa nedošlo k dehydrataci z kombinace velké zátěže a náročného fyzického výkonu.

V případě dog trekkingu není úplně na místě mluvit o výcvikupro tento sport, protože zde žádný speciální výcvik není v zásadě zapotřebí. To je ostatně jedním z velkých lákadel tohoto sportu - může jej provozovat každý člověk, který miluje dlouhé procházky volnou přírodou, má dobrou fyzickou kondici a dokáže se orientovat podle mapy. Z hlediska psa jsou stanovy podobné požadavky - pes musí mít ukončený tělesný vývoj, aby při náročných tratích nedošlo k narušení pohybového aparátu, musí být zdravý a ve velmi dobré fyzické kondici a měl by mít rád pohyb (existují plemena např. z řad společenských psů, kteří se pro svou jemnou tělesnou konstituci pro tento fyzicky náročný sport zcela nehodí). Protože další stanovy ohledně plemene, velikosti apod. neexistují, může se dog trekkingu účastnit téměř každý pes, bez ohledu na to, zda je čistokrevný či není.

Protože se ale pes minimálně na startu a v cíli setká s velkým množstvím dalších účastníků, nesmí být v žádném případě agresivní. Téměř výjimečně je dog trekking naopak vhodným sportem pro majitele plachých psů, které tato jejich vlastnost z většiny dalších, povětšinou hlučných a silně soutěživě zaměřených psích sportů vylučuje.

Závody se řídí pravidly ustanovenými v ČR v roce 1995, na které dohlíží TVDT (Technický výbor dog trekkingu). Soutěže jsou rozděleny do kategorií podle pohlaví psovodů a také podle jejich věkové kategorie. Nejvyšším oceněním ČR je tzv. Český pohár v Dog trekingu.

Agility

17. července 2008 v 21:26
Chcete-li, aby agility Vašeho psa opravdu bavilo, musíte v něm od začátku vzbudit dojem, že na světě neexistuje větší zábava, než je agility. S pejskem si proto během výcviku hodně hrajte (zejména jde-li o štěně) a hlasitě se radujte z každého (byť jen malého) pokroku. Psa odměňujte jeho oblíbenou hračkou nebo pamlskem. Nezapomeňte, že méně je někdy více a že krátké výcvikové lekce plné radosti dají Vašemu psovi mnohem více, než dlouhý nudný nácvik.

Učíte-li psa novou překážku, zjednodušte její překonání, jak jen to jde. Zejména začínající pes by neměl zažít na překážkách nic nepříjemného.Už malé štěnátko můžete seznámit s tunely, skokovkami s latí nízko u země a kladinou. Dbejte ale, abyste štěňátko od výcviku neodradili třeba tím, že spadne z kladiny. S nácvikem fyzicky náročnějších překážek (áčko, houpačka) raději počkejte až do doby fyzické dospělosti Vašeho psa. U malých plemen to bývá kolem šestého až osmého měsíce věku, u středních kolem desátého a u velkých plemen až po jednom roce věku psa. Obvykle není kam spěchat, začít se dá i v několika letech. Psa mladšího jednoho roku nenechte skákat obvyklou výšku skokovek, laťku raději snižte.

Rozmyslete si dopředu, jaké povely budete používat - nejčastěji užívané povely jsou uvedeny v závorce u každého názvu překážky. Vyberte si pouze jeden povel pro každou překážku a ten používejte stále, jen tak si pes spojí příslušnou překážku s povelem. Zvolené povely by si neměly být podobné - např. na povel "stůl" se mnohý pes zastaví, zná-li povel "stůj". (Pro stůl se používají povely Tisch, Nahoru, Na stůl, Místo, Stolek - ale i zmíněné Stůl).

Ukazujte tou rukou (nataženou!), která je blíže ke psu. Voďte psa střídavě po pravé i levé ruce. Nezapomínejte dávat od počátku před překonáním překážky psovi zvolený povel. Všimněte si, že pes reaguje na pohyb psovoda více než na slovní povel. Využijte toho při tréninku a pomozte psovi do správného směru nejen výrazným pohybem ruky, ale i celého těla.
 
 

Reklama